Willy Weed je logická hra z dílen Mad dream factory, jež využívá základních principů Rubikovy kostky. Českých her nikdy není dost a proto jsme se rozhodli potrápit mozkové závity. A rovnou říkáme, že nás to bavilo, přestože jsme se u hry zpotili víc, než jsme původně očekávali.
Willy Weed je hra, která slavila úspěch na hackathonu pořádaném Microsoftem, díky čemuž koneckonců vyšla i na platformě Windows Phone. Mimo mobilních Windows si Willy Weed ještě zahrajete na Androidu, kde hra existuje v prakticky stejné podobě díky multiplatformnímu enginu Unity. iOS verze je otázkou budoucnosti a autoři nám v rozhovoru nijak netajili, že hodně záleží na tom, jestli se hra uchytí na prvních dvou platformách.
Už v hlavním menu hry na vás jasně dýchá kreslená grafická stylizace, která je pro Willy Weed typická i při samotném hraní. Při výběru sérií a jednotlivých úrovní vám hra nepřímo předkládá informaci o tom, že přebírá klasické principy posunu po úrovních a jejich hodnocení tak, jak je používají i velké hity typu Angry Birds, nebo Cut the Rope – čím více tahů potřebujete na splnění úrovně, tím slabší je vaše ohodnocení. Jednoduchý a zažitý princip dělá hru přístupnou pro všechny a navíc – proč měnit něco, co skvěle funguje? Nakonec jde hlavně o samotnou hratelnost, než to, jakým způsobem vám ji hra servíruje.
A právě v hratelnosti Willy Weed vyniká a baví svými principy, jež mají základ v Rubikově kostce. Tyto principy postupně autoři obohacují ještě o další miniaturní překážky v dílčích úrovních, jež především v pokročilejší fázi hry dovedou situaci hodně zkomplikovat. Obtížnost úrovní přitom v každé sérii začíná zlehka a prvních pár minut hraní si říkáte, že to s tou náročností nebude zase tak horké… Willy Weed bych v tomto ohledu klidně přirovnal k horské dráze, kdy ze začátku v relativním poklidu jedete nahoru a teprve po nějaké chvíli přijde strmý pád dolů. A strmým pádem dolů myslím především to, že jsem se z bodu, kdy jsem měl každou úroveň hotovou na plné skóre, dostal velmi rychle do bodu, kdy jsem ze zoufalství začal úrovně přeskakovat a měl jsem chuť bouchnout šampaňské pokaždé, když jsem úroveň dokončil alespoň na jednu hvězdičku.
Náhlý pokrok v obtížnosti je na Willy Weed opravdu citelný, ale je otázka, zda se to dá vůbec považovat za špatnou vlastnost, protože jakmile u logické hry vysvětlíte člověku základní principy, tak už je to pouze na něm, jestli je dokáže uplatnit tak, aby řešil hádanky. Navíc musím se vší pokorou mému jménu vlastní uznat, že nejsem zrovna ukázkový řešitel logických hříček a hádanek – když to vezmu kolem a kolem, tak toto je vlastně moje první logická hra od doby, co jsem recenzoval Scarab Tales. Přes to si myslím, že Willy Weed má co nabídnout i zkušenějším a lepším logickým řešitelům – možná se pocity zoufalství dostaví o dvacet úrovní později, nebo se možná nedostaví vůbec, ale čas potřebný na vyřešení dané úrovně nepochybně bude postupně narůstat.
Kreslenou stylizaci podkresluje i hudební doprovod, jež je pro každý set úrovní odlišný a přestože na jednu stranu oceňuji snahu autorů, tak já jsem stejně hru nakonec hrál se zvukem ztlumeným na úplné minimum, a to jednoduše jen kvůli tomu, že hudba se opakuje a postupně mě díky tomu začala rušit. Kdykoliv mi teď pustíte znělku této hry, tak se mi akorát zvedne krevní tlak, protože se mi vybaví, jak jsem se snažil půl hodiny vyřešit hádanku, načež jsem na ni rezignoval a frustrovaně šel na další. Takže rada zkušenějšího – až budete Willy Weed hrát, raději si k tomu nepouštějte vlastní hudbu, mohli byste si k ní vytvořit odpor ;-).
Jakmile si odbydete úvodní tréninkové mise s obtížností takovou, že by je vyřešilo i dítě v první třídě, tak si hra drží určitý standard, od něhož se autoři neodklání. Přiznám se, že jsem nedokončil úplně všechny úrovně, nicméně z toho co jsem zvládl, jsem se nesetkal s tím, že by se do pozdější hry zatoulala hádanka, jež by byla vyloženě primitivní a „odfláklá“. V tomto ohledu třeba smeknout před Mad dream factory, protože Willy Weed nastavenou laťku nikdy nepodleze a ani se to nepokusí naznačit.
Willy Weed je v základní podobě zdarma a teprve za dodatečné balíčky úrovní si musíte nějakou tu korunu zaplatit, nejde však o žádné závratné částky a pokud si libujete v logických hrách, tak vám hra těch pár korun oplatí solidním množstvím zábavy, což potvrzují i názory na samotných obchodech s aplikacemi.
Hra byla testována na telefonu Samsung Nexus S.
